Určitost výzvy správce daně

Ustanovená § 43 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků představuje jednu z možností kontroly plnění povinností daňového subjektu. Tato kontrola však může probíhat pouze za určitých podmínek.

Takovou podmínkou je pochybnost o správnosti, průkaznosti či úplnosti daňového prohlášení nebo o pravdivosti údajů v tomto prohlášení uvedených. V materiálním právním státě, v němž je vyloučena libovůle orgánů veřejné moci, musí být existence pochybnosti opřena o skutkové důvody, tj. o důvody objektivně existující a nespočívající toliko v úsudku a vůli příslušných pracovníků správce daně. Jen tak - tedy ověřením existence a povahy těchto skutkových důvodů - je možno zaručit přezkoumatelnost toho, zda příslušný správce daně skutečně pochybnost o tvrzeních daňového subjektu měl, anebo zda ji neměl a požadoval na daňovém subjektu vysvětlení a prokazování jím tvrzených skutečností toliko na základě zákonem nedovoleného náhodného výběru či dokonce na základě z libovůle vycházejícího či jinak mimo zákonná kritéria se pohybujícího úsudku pracovníka správce daně. Pochybnost ovšem nemusí být jistotou, stačí jen důvodné podezření.

Svou pochybnost musí správce daně daňovému subjektu rovněž sdělit, a to dostatečně konkrétním, jednoznačným, srozumitelným a o skutkové důvody opřeným způsobem. Ve svém sdělení správce daně zároveň musí uvést, jakým způsobem mají být tyto pochybnosti vyvráceny. Nepostačí proto, vyzve-li správce daně daňový subjekt toliko k tomu, aby vysvětlil údaje na určitém řádku či řádcích daňového přiznání - taková výzva totiž postrádá uvedení pochybností, které správce daně ve vztahu k daňové povinnosti daňového subjektu chová.

(Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 110/2007 ze dne 8.7.2008)

<< Zpět