Prekluze při vracení nadměrného odpočtu

Daňový subjekt uplatnil v rámci dodatečného daňového přiznání nárok na nadměrný odpočet. Správce daně zahájil vytýkací řízení, na jehož základě posléze vydal dodatečný platební výměr na daňovou povinnost 0,- Kč. Proti tomuto výměru podal stěžovatel odvolání, které bylo zamítnuto. V zápětí podal daňový subjekt správní žalobu, na základě které byl platební výměr zrušen pro vady řízení. Po právní moci tohoto rozsudku podal daňový subjekt žádost o vrácení přeplatku, správce daně však žádosti nevyhověl.

Stěžovatel namítal konkludentní vyměření daně ve smyslu § 46 odst. 5 ZSDP, tento argument NSS odmítl. Jakmile bylo totiž zahájeno vytýkací řízení, není již možnost k nastoupení fikce rozhodnutí, v takovém případě musí správce daně vždy vydat platební výměr, a to i v případě, že by byla daňová povinnost shodná s tou, kterou daňový subjekt ve svém přiznání uvedl.

K prekluzi práva ve smyslu § 47 ZSDP dochází v důsledku jeho neuplatnění, bez ohledu na důvody, ze kterých nebylo uplatněno. Nelze akceptovat, aby daňová rozhodnutí nabyla právní moci až po lhůtě § 47 ZSDP, jiný výklad by vedl k libovolnému posuzování prekluzivní lhůty. Ačkoli dle § 41 SŘS lhůty během soudního řízení neběží, zbývalo do konce prekluzivní lhůty 5 dnů v momentě podání žaloby. V době, kdy soud platební výměr na 0,- Kč zrušil, nemohlo již dojít k pravomocnému vyměření daně. A proto, nebyl-li nadměrný odpočet pravomocně vyměřen, nevznikl ani vratitelný přeplatek.

Jako obiter dictum NSS poznamenává, že došlo-li k prekluzi práva v neprospěch daňového subjektu v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, je možné se domáhat pouze odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.

(Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 9/2009-65 ze dne 28.8.2009)

<< Zpět