Pojem správní praxe a výklad evropského práva

Pouze ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů, může založit legitimní očekávání daňového subjektu. Takovou praxí je správní orgán vázán a lze ji měnit jen, pokud je změna činěna do budoucna, a to pouze za předpokladu, že je změna řádně odůvodněna závažnými okolnostmi a dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit.

Závaznost rozhodnutí Evropského soudního dvora se vztahuje právě jen k výkladu těch ustanovení komunitárních předpisů, jimiž se Soudní dvůr v daném rozhodnutí zabýval, a samozřejmě, pokud jde o výklad ustanovení směrnic, musí vzhledem k povinnosti eurokonformního výkladu vnitrostátního práva vnitrostátní soudy i jiné státní orgány z rozhodnutí Soudního dvora vycházet také tehdy, pokud aplikují ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která slouží právě k transpozici těch ustanovení dané směrnice, k nimž se Soudní dvůr vyjádřil. U harmonizovaných nepřímých daní je tedy nutno respektovat výklad příslušných směrnic, u přímých daní, které harmonizovány nejsou, je třeba dodržovat pouze soulad výkladu vnitrostátních předpisů s ustanoveními Smlouvy o založení Evropských společenství k volnému pohybu osob, služeb a kapitálu.

(Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 73/2008 z 28.8.2009)

<< Zpět