Konec daňové kontroly v Čechách?

Aby mohl správce daně zahájit daňovou kontrolu, musí mít konkrétními skutečnostmi podložené podezření, že konkrétní daňový subjekt, u něhož je daňová kontrola zahajována zřejmě svou daňovou povinnost nesplnil, nebo splnil v míře menší než by měl. Důvody a  podezření přitom musí existovat již v okamžiku zahájení kontroly a musí být správcem daně jednoznačně formulovány a daňovému subjektu sděleny a objektivně zachyceny v protokolu o zahájení kontroly (Z rozhodnutí Ústavního soudu I ÚS 1835/07).

Pokud tomu tak není, nemůže být neústavnost postupu správce daně zhojena ani tím, že v průběhu daňové kontroly bylo prokázáno, že ke zkrácení daně ze strany daňového subjektu skutečně došlo, protože "usvědčující" důkazy byly opatřeny protiústavním postupem. V této souvislosti dovodil Ústavní soud analogii s řízením trestním a uvedl, že každý zásah do osobní sféry jednotlivce, ať už je činěn v rámci jakéhokoliv postupu státu vůči jednotlivce, musí být ospravedlněn konkrétní skutečností, resp. důvodem takového omezení a nikoliv proveden pouze proto, že orgán státu je takovou pravomocí formálně nadán. Kdyby správce daně mohl provádět daňovou kontrolu kdykoliv a bezdůvodně u kohokoliv, když by to sám uznal za vhodné jednalo by se o libovůli a takový postup správce daně by byl vlastně založen na "presumpci viny", resp. na předpokladu, že každý daňový subjekt svou daňovou povinnost zkrátil. Neústavnost takového postupu přitom nemůže být zhojena ani tím, že v průběhu daňové kontroly bylo prokázáno, že ke zkrácení daně ze strany daňového subjektu skutečně došlo, protože "usvědčující" důkazy byly opatřeny protiústavním postupem.

<< Zpět