Aplikace judikatorních odklonů

Současná legislativa v zájmu zásad rychlosti a hospodárnosti ve všech druzích soudního řízení inklinuje k apelačnímu principu u opravných prostředků. Tento princip stanoví, že soud při přezkumu původního rozhodnutí vázán rozsahem a důvody uplatněnými v podaném opravném prostředku. Proto se jeví zajímavou aplikace tzv. judikatorních odklonů, tak jak ji ve svém nedávném rozsudku vysvětlil Nejvyšší správní soud.

V předmětném rozhodnutí NSS stěžovateli z mnoha důvodů nevyhověl. Přesto, že stěžovatel poměrně jednoznačně své důkazní břemeno neunesl, přihlédl soud i ke skutečnostem, které ve stížnosti namítány nebyly. Soud tak především poukázal na významnou změnu judikatury, která nastala až v průběhu předmětného řízení.

Změnu judikatury nelze dle slov NSS při rozhodování pominout v případech, kdy žalobce nemohl na novou judikaturu odkazovat, protože k odklonu došlo až po podání žaloby, v době podání žaloby, nebo pokud po něm nelze spravedlivě požadovat, aby byl s novým výkladem seznámen.

NSS tedy s odkazem na rozhodnutí I. ÚS 1169/07 a 1 Afs 145/2008 konstatoval, že ke skutečnostem významným z hlediska hmotného práva, např. prekluzi, je nutno přihlížet z úřední povinnosti. A navázal odkazem na průlomové rozhodnutí I. ÚS 1611/07, které zavádí tzv. pravidlo 3+0.

V důsledku aplikace změněné judikatury měl stěžovatel poloviční úspěch ve věci, tedy za jedno ze dvou napadených zdaňovacích období již nemohla být daň doměřena.

(Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16.7.2009, čj. 8 Afs 6/2008-129)

<< Zpět