Instituty sloužící ke správnému vyměření daně
V souvislosti s rozličnou praxí, se kterou se lze v současnosti setkat, připomínáme rozsudek staršího data, který jednoznačně vysvětluje rozdíly daňové kontroly a jiných institutů, které má správce daně při stanovení daňové povinnosti k dispozici.
Rozsudek uvádí dva obecné způsoby vyměření daně. Daň lze vyměřit jednak postupem podle § 43 zákona o správě daní a poplatků, a to v případě, že má správce daně pochybnosti o podaném daňovém přiznání. Pokud pochybnosti nemá, dochází ke konkludentnímu vyměření ve smyslu § 46 odst. 5 téhož zákona. V případě, že má vzniknout na základě údajů v podaném daňovém přiznání přeplatek na dani (což se jeví praktické zejména u dodatečných daňových přiznání), je správce daně ve svém postupu vedoucím k odstranění pochybností časově omezen – může jej zahájit pouze do třiceti dnů ode dne, kdy bylo předmětné podání učiněno.
Pokud bude ovšem zjištěno, že daň byla jedním z výše uvedených způsobů stanovena v nesprávné výši, je namístě provést daňovou kontrolu. Ta představuje značný zásah do subjektivních práv kontrolovaného subjektu, musí být proto vedena v souladu se zákonem a zásadami hospodárnosti a účelnosti. Daňový subjekt má právo podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně a vyjádřit se k výsledku uvedenému ve zprávě o kontrole, kterou je správce daně povinen s daňovým subjektem projednat.
Podobný charakter má i místní šetření. To se ovšem provádí vždy pouze v souvislosti s daňovým řízením a nesmí být prováděno dlouhodobě. Pouze na základě místního šetření nelze doměřit daň.
Žádný z těchto institutů nemůže být použit namísto jiného, správce daně může jednat pouze způsobem, který mu zákon stanoví. Každý institut poskytuje daňovému subjektu určitá práva a stanoví konkrétní povinnosti, záměnou vhodného institutu by byl daňový subjekt na svých právech zkrácen, což je v každém případě důvod pro použití opravného prostředku ke zrušení dosavadních rozhodnutí a jejich nahrazení novými.
(Z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 170/2006-164 z 18.07.2007)
<< Zpět