Rozšířený senát NSS potvrdil prekluzivní lhůtu 3+0

Výklad § 47 zákona ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2009 učiněný v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07, se uplatní ve všech případech daní, u nichž je dána povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení a kde je toto ustanovení používáno. Změnu výkladu opětovně ve prospěch právního názoru „3+1“ považoval RS NSS za této situace za nežádoucí a narušující princip předvídatelnosti rozhodování a princip právní jistoty. Za tohoto stavu neshledal rozšířený senát mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly přednesení úvah konkurujících právním závěrům, jež vyslovil Ústavní soud.

Chce-li se tříčlenný senát odchýlit od názoru vysloveného v obdobné právní věci Ústavním soudem, musí tak učinit výslovně, jednoznačně a předestřením konkurujících právních úvah. Pokud již existuje předchozí a s názorem Ústavního soudu souladná judikatura Nejvyššího správního soudu, musí věc podle § 17 odst. 1 SŘS předložit rozšířenému senátu.

(Z rozsudku rozšířeného senátu sp. zn. 1 Afs 27/2009 a 5 Afs 15/2009)